Scorpio 2° DESTILÁT TOHO NEJLEPŠÍHO

 Na motivy Sabiánských symbolů, viz. Rudhyar - Scorpio 2° "A DELICATE BOTTLE OF PERFUME LIES BROKEN, RELEASING ITS FRAGRANCE"

 
(1:11 25.10.2020, Brno)

Stojím na balkoně, vysoko ve vzduchu a daleko od shonu dne. Konečně je sakra ticho, tedy svatý klid. Pode mnou chladná mlha, spící město a křehká podzimní noc. 

Dostávám se do průzračné štíří nálady: 

 "Vzpomínám si dobře, že tu toho bývalo víc. To není prvoplánově stížnost. Jenom si teď tak nějak uvědomuju, že ten svět býval o dost hodně pestřejší. Živější. Zatraceně bohatější. Kam se to ztratilo?"

Vážně. Nevšiml si toho nikdo? Tolik zapomenutých vůní, které už se prostě znovu neobjevily deset, dvacet, třicet let. Tolik jasných a zřetelných pocitů, které se někam vytratily. Tolik radosti, která byla tak samozřejmá a tak dostupná jako světlo a vzduch. Občas se střípkem čehosi vzácně připomenou. A já se skoro leknu, když mi to dojde, chápeš. Co se sakra stalo?" ptám se, oči upřené do mlhy nasycené světelným smogem.

"To je tak, když se někdo rozhodne žít na účet budoucích generací, víš?" povídá had, který po zábradlí vyšplahal ke mě odněkud zespodu: "Je to snadný. Stačí jen vyžrat to, co se správně mělo investovat do dětí. Sebrat jim zdroje i možnosti. A čím víc to jde do kytek, tím víc tlačit pohádky o neomezených možnostech a očekávat neustálý růst blahobytu. Podívej se dolů, kam to vede. Máš to jako na dlani."

Hm. To není žádná sranda zdědit prázdnou lahvičku od parfému. Smutně jsem se zasmála.

"Příšerná nostalgie," ušklíbl se had, "nadechni se pořádně. Vždyť cítíš destilát toho nejlepšího, co tě potkalo."  Zírám na něj. "To jsi přece ty, ta nejjemnější whiskey." dodal sladce.